Gravitační pasti
-V sci-fi povídce Na dohled Cruithne se ocitáme na vesmírné stanici umístěné v libračním bodě Lagrange 4. Nesrozumitelná slova pro toho, kdo je nikdy neslyšel, přesto se za nimi ukrývá snadno pochopitelný pojem.
Fyzik Lagrange analyzoval pohyb těles, která na sebe gravitačně působí. Z principu je to věc prajednoduchá. Newtonův gravitační zákon nám říká, jakou silou na sebe působí dvě hmotná tělesa. Přidáme-li zákon setrvačnosti, můžeme sestavit rovnice, podle kterých se tělesa pohybují.
Rovnice pro dvě tělesa vedou na elipsu. Ve chvíli, kdy však chceme vyjádřit dráhu tří těles, získáváme soustavu rovnic, kterou nedokážeme analyticky vyřešit. To znamená, že nedokážeme napsat jednoduchý vztah - vzoreček, do které dosadíme čas a dostaneme prostorové souřadnice planety. Chceme-li něco takového vypočítat, máme jedinou možnost, numerický výpočet. Vypočítat, jaké souřadnice bude mít těleso za krátký časový okamžik, a výsledek použít jako vstup pro další výpočet. Pak tento postup opakujeme tak dlouho, dokud se nedostaneme na požadovaný čas. Úkol jak stvořený pro počítač, přesnost daná velikostí časového kroku.
Pan Lagrange samozřejmě o problému tří těles věděl, ale to ho neodradilo. Pokusil se řešit zjednodušený problém. Problém, ve kterém se gravitace třetího tělesa významně neprojevuje, protože má vůči prvním dvěma zanedbatelnou hmotnost. Objevil, že testovací těleso můžeme v takovém systému umístit ne na jedno, ale hned na pět pevných míst, kde budou přitažlivé a odstředivé síly vyrovnány.
Abychom si lépe představili, jak takové body najít, podívejme se nejprve na schéma ekvipotenciálních ploch soustavy dvou rotujících těles. Jsou to jakési vrstevnice, po kterých se bude těleso pohybovat pouze setrvačností, aniž by ztrácelo nebo odněkud přijímalo energii. Zrovna tak jako turista, který si naplánuje výlet po vrstevnicích, aby se příliš nevyčerpal.
Asi nás nepřekvapí, že čáry blízko jednoho tělesa, kde se významně neuplatňuje vliv druhého, připomínají kružnici. Obdobně je tomu také hodně daleko od těžiště soustavy, kde jsou centrální tělesa za hranicí rozlišitelnosti. Zajímavé to začíná být někde mezi. Vidíme, že čáry vytvářejí uzavřené laloky nebo jiné podivně zakřivené útvary. Když do těchto míst umístíme družici, nikam neodletí. Žádná ze sil, které na ni působí, nepřeváží nad ostatními.
Vysvětlení pomocí ekvipotenciálních čar je sice názorné, naráží však na potřebu ozřejmit, jak jsou vlastně definovány a jak se dá zjistit jejich průběh. Abychom se tomu vyhnuli, pokusme se Lagrangeovy body popsat v pojmech vyvážených sil.
V perexu článku jsme odkazovali na astronauty, kteří při letu k Měsíci náhle ztratí váhu, když se přiblíží k bodu, kde je přitažlivost Měsíce stejně velká jako přitažlivost Země. Ve skutečnosti by byli ve stavu beztíže po celou dobu letu, kdy nemají zapnuté motory. Průlet tímto bodem (pro příště ho nazývejme L1) by ani nezaznamenali. Přesto tu nalezneme správnou úvahu. Přitažlivost Měsíce je menší, L1 by tedy měl ležet blíže k Měsíci. To tak skutečně je, ale ne přesně tak, jak bychom čekali z gravitačního zákona. Zapomněli jsme, že Země a Měsíc kolem sebe obíhají. Síly, které ze vzájemného pohybu plynou pomáhají přitažlivosti Měsíce a posouvají L1 dále od něj.
Bod L1 se označuje jako nestabilní. Zkusme do něj umístit družici, kterou vychýlíme směrem k Zemi. Je zřejmé, že její přitažlivá síla je zde větší a měsíční naopak menší. Družice začne nezadržitelně padat na stranu, na kterou byla vychýlena. Podobně jako kulička na vrcholu kopce. Nachází se v klidu, dokud do ní někdo nestrčí.
Co když ale družici vychýlíme do boku, kolmo na spojnici Země - Měsíc? Tentokrát se gravitace zachová jako gumička natažená mezi tělesy. Brnkneme-li na ni, vrátí družici do původní polohy, překmitne a protože tu není tření, bude kmitat napořád. Když se vrátíme k příměru s kuličkou a kopcem, uvidíme teď spíš kuličku v důlku, která bude mít tendenci vracet se do původní polohy. Když budeme myslet ve třech rozměrech, uvědomíme si, že družice nemusí jen kmitat. Může v rovině kolmé na spojnici Země - Měsíc kolem bodu L1 obíhat.
Na přímce spojující Zemi a Měsíc můžeme najít ještě dva Lagrangeovy body, bod L2 a L3. Nacházejí se vně spojnice. Na první pohled by se mohlo zdát, že to nemůže fungovat. Země i Měsíc působí souhlasným směrem, síly se sčítají, družice by měla padat jejich směrem a rozbít se o bližší těleso. Opět však zapomínáme na to, že se celá soustava otáčí. Síla, která způsobuje, že Měsíc nespadne na Zem udrží i těleso, které je za ním. Lagrangeovy body L2 a L3 nejsou podobně jako bod L1 stabilní v radiálním směru, ale v tečném ano.
Nejobtížnější na pochopení jsou Lagrangeovy body L4 a L5. Nacházejí se ve vrcholech rovnostranných trojúhelníků vztyčených nad spojnicí hlavních těles, v našem případě Země a Měsíce. Proti ostatním Lagrangeovým bodům mají jednu příjemnou vlastnost - jsou stabilní. Těleso v nich umístěné má tendenci vrátit se do původní polohy, ať již ho vychýlíme libovolným směrem.
Stabilita se zdá na první pohled špatně uvěřitelná. Přiblížíme-li družici blíže k Zemi či Měsíci, měly by ji přitahovat větší silou, což by vedlo ke zvětšování výchylky. Vtip je v tom, že ji nepřitahuje jen jedno těleso, nýbrž dvě. V tom přitahování si sice pomáhají, ale ne na sto procent. Každé táhne tak trochu na svou stranu, takže se o tu družici tak trochu perou. Čím blíže k těžišti se družice nacházejí, tím tupější trojúhelník naše tři tělesa tvoří. Přitažlivá síla obou těles je sice o trochu větší, ale protože si síly více ubližují, ve výsledku už tolik nedokáží a odstředivá je přemůže.
V opačném případě, když družici oddálíme, přitažlivá síla každé složky sice poklesne, jenomže silový trojúhelník je ostřejší a dohromady vykáží sílu, která družici vrátí zpět.
Tyto úvahy platí jen v relativní blízkosti bodů L4 a L5. Družice kolem těchto bodů může dokonce kroužit po uzavřené dráze. Při větších výchylkách se ovšem dostanou mimo místo, kde mohou být síly v rovnováze, a přejdou na složitější dráhu.
Vlastností Lagrangeových bodů se často využívá při umísťování kosmických laboratoří. Blízkost Země by rušila průběh měření, samostatná dráha kolem Slunce by zase komplikovala komunikaci. Lagrangeovy body soustavy Slunce - Země zajistí poměrně velkou a zároveň konstantní vzdálenost družic od řídicího centra.
Matička příroda zná Lagrangeovy body také velice důvěrně. Ráda v nich zadržuje některé asteroidy, kterým říkáme Trojané a Řekové. Ty jsou známy především u obřích planet, ale i naše Země nějaké má. A ještě něco naše Země má. Něco, kde se odehrává důležitá část děje sci-fi povídky Na dohled Cruithne. K soustavě Slunce - Země patří trochu Trójan, trochu Řek: kvaziměsíc Cruithne. Ale o tom někdy jindy.
Dana a Rudolf Mentzlovi
Za meteorologickými družicemi
Družice pozorují Zemi z vesmíru už po desítky let. Jejich snímky se staly běžnou součástí předpovědí počasí. Jak pracují a co umí změřit? Jak přispívají ke studiu klimatu?
Dana a Rudolf Mentzlovi
Holandsko proti moři
Po staletí Holandsko čelí záplavám z moře a opět si vydobývá své území. Ani v dnešní době práce nepřestává.
Dana a Rudolf Mentzlovi
Za jadernou fúzí k Baltskému moři
Už desítky let se ozývají zprávy o termojaderné fúzi jako zdroji energie pro budoucnost. Jak pokračují výzkumy a čím se liší tokamak a stelarátor?
Dana a Rudolf Mentzlovi
Hledání druhé Země
Po nedávném objevu hnědého trpaslíka neusnula ondřejovská skupina výzkumu exoplanet na vavřínech. Bude se podílet na vyhledávání Superzemí. Rozhovor s hlavním řešitelem.
Dana a Rudolf Mentzlovi
Světlo z hloubi vesmíru
Hvězdáři z Ondřejova objevili hnědého trpaslíka ve vzdálené soustavě v souhvězdí Raka; tuto zprávu sdělila média minulý měsíc. Rozhovor s objeviteli.
Dana a Rudolf Mentzlovi
Červený stan po 90 letech
K 90. výročí výpravy vzducholodi Italia se konal v květnu 2018 přednáškový večer v Národním technickém muzeu. Hvězdou večera se zaslouženě stal Giuseppe Biagi, vnuk telegrafisty z Červeného stanu.
Dana a Rudolf Mentzlovi
Marťanský bedekr - Sopky
Kam na Marsu? Kdo neviděl martské sopky, jako by tam nebyl. Poleťte je s naší cestovkou navštívit - dnes Olympus Mons.
Dana a Rudolf Mentzlovi
Draví motýli
Fantazie přihlouplého hororového filmu, nebo skutečně žijí motýli, kteří dokáží zakousnout a sežrat nepřítele?
Dana a Rudolf Mentzlovi
Co váží víc, kilo peří nebo kilo železa?
Hádanka pro malé děti. Kilo je prostě kilo. Peří nebo železo. Pořád kilo. Odpověď stejně jasná jako nesprávná.
Dana a Rudolf Mentzlovi
Z Jáchymova na severní pól
František Běhounek byl od dětství přitahován dobrodružstvím. Za svými sny si šel, takže studoval radiologii v Paříži a dostal se až na severní pól.
Dana a Rudolf Mentzlovi
Titius, Bode, exoplanety a hledání vesmírného řádu
Jsou planety ve Sluneční soustavě rozmístěny náhodně, nebo podle nějakého řádu? Výzkum exoplanet vrhá na dávné spekulace nové světlo.
Dana a Rudolf Mentzlovi
Příliv a odliv, aneb jak to ten Měsíc dělá?
Mechanismus přílivu a odlivu se dá vysvětlit jediným obrázkem. Ten je však na první pohled pochybný. Nebo ne?
Dana a Rudolf Mentzlovi
Šílené mouchy
Možná už jste je také viděli. Vypadají jako mouchy oblečené do žertovného kostýmku s pruhy. Často sedí na stvolu nebo třeba jen na okně a mají v obličeji šílený výraz. Nedivte se, jsou šílené!
Dana a Rudolf Mentzlovi
Jak vesmír z ničeho povstal 4/4
Jakou energii má vesmír? Temná energie. Co bylo před velkým třeskem. Zárodečná kvantová polévka. Je vesmír sám?
Dana a Rudolf Mentzlovi
Jak vesmír z ničeho povstal 3/4
Problémy Fridmanova vesmíru. Inflace vesmírem vládne. Proč tu nejsou magnetické monopóly. Proč se vesmír začal rozpínat.
Dana a Rudolf Mentzlovi
Jak vesmír z ničeho povstal 2/4
Jak se vesmír rozpíná? Proč Roger Herman na Gamowa do smrti nepromluvil? Jak posměšně nazvat počátek vesmíru?
Dana a Rudolf Mentzlovi
Jak vesmír z ničeho povstal 1/4
Jak lidé přišli na to, že tu něco nehraje. I Einstein se může splést. K čemu se v Bolívii hodí relativita.
Dana a Rudolf Mentzlovi
Hodný strýček sršáň
Po světě létá asi sto druhů sršní. Jejich společnou vlastností je to, že je každý druh něčím zvláštní.
Dana a Rudolf Mentzlovi
Maxwellovo světlo
Maxwellovy rovnice jsou přítulnější, než byste řekli. Jsou zapsány podivnými symboly, z nichž jde hrůza. Ta složitá matematika však není k jejich pochopení vůbec zapotřebí.
Dana a Rudolf Mentzlovi
Sci-fi: Měsíční tvář 20 / 20
...a položil mi na postel arch složeného papíru. Na čisté straně bylo rukou ledabyle napsáno 'Poslední dny B. D. Zamjatina'.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 135
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 728x