Obávám se, že až se k nám dostane Vespa velutina, tak máme po žížalkách. Pak už žádný "hodný strýček". Podle údajů z roku 2017 se už tento invazní druh značně rozšířil ve Francii, pronikl velmi hluboko do Španělska a objevil se i v Itálii a Belgii. Je jenom otázkou času, kdy se dostane k nám. Co potom budou dělat včelaři, je otázkou, protože včela medonosná není tomuto druhu vůbec přizpůsobena. Pobyt v přírodě pak také bude o něco nebezpečnější. Vzhledem k tomu, že tento druh nemá u nás přirozené nepřátele, dá se očekávat, že bude v některých příznivých oblastech značně přemnožen.

Máte pravdu, tohle je opravdový problém. O té Belgii jsem nevěděl, tak jsem se utěšoval falešnou nadějí, že se jí v Evropě ze záhadných důvodů do chladu moc nechce. Osobní zkušenost s ní naštěstí nemám, ale všechny prameny se shodují na tom, že je to potvora. Nezbývá než doufat, že se nějaký její nepřítel najde i u nás. Tedy, určitě se najde, ale může to trvat hodně dlouho.

Přeji hezký víkend a děkuji za příspěvek, mám o čem přemýšlet.

Ušetřill jste tímto článkem několik sršních životů, už je nebudu zabíjet když nebudu muset.

Vida, opět se potvrzuje, že osvěta může ochránit životní prostředí víc, než zákazy a dotace.

Děkujeme za návštěvu.

A já si celý život myslel, že je to ten sršeň (a že jsme jich na chalupě měli)

To jste se měl pečlivěji podívat, jestli je to ten nebo ta sršeň

Čeština připouští pro sršně ženský i mužský rod, preferuje ženský. Biologie uznává jen ženský. Musím ale uznat, že je obtížné napsat článek a udržet konzistenci rodů. Zvláště v neprvních pádech se často vloudí mužský rod, ačkoli je celé povídání v ženském.

Skvělý blog!!! Myslím, že jsem jednou v bytě našla sršeň žlutou, chcíplou. Byla jsem velice ráda, že už nebyla naživu, protože je to zvířátko nehezky velké.

Děkuju oběma autorům za bezvadné počtení.

Nedivím se Vám, ačkoli rozumem vím, že mi sršně obvyklé v našich krajích samy od sebe neublíží, z blízka je pozorovat nemusím.

Hezký den do Berlína Vám i celé rodině

Velice poucne...diky za zajimavy blog.

Děkujeme, o zajímavém tématu se dobře píše.

Ja mam s nima tu zkusenost, ze nikdy neotravuji, nelezou mi do jidla, a ze nam dokazali zlikvidovat vosi hnizdo velikosti fotbaloveho mice, ktere jsme koupili spolu se stodolou.

O tom jsem ještě neslyšel. Že škodí na včelách je známá věc, ale že likvidují i vosy je pro mne novinka. Možná to není tak udivující, jde jim hlavně o larvy a ty tam jsou také. Každopádně děkuji za informaci.

Možná by se zde hodila příhoda mého tchána. Jednou o víkendu jsme ho navštívili a on nás ve dveřích vítal s asi pěti výraznými hrbolky na své jindy hladké pleši. Pak se "pochlubil", jak k nim přišel. V noci lezl na posed a když už byl skoro nahoře a nadzvedával padací dvířka, sklouzla mu noha, sjel o kousek níže a padací dvířka se s bouchnutím zaklapla. Opět lezl nahoru, ale netušil, že v posedu je hnízdo sršní, které se tou předchozí ranou pořádně nabudily. Jakmile znovu nadzvedl padací dvířka a strčil do prostoru posedu hlavu, dostal do ní hned pár žihadel.

Hu, to měl tedy kliku. Jednak, že leknutím nesletěl, ale také proto, že mu sjela ta noha. Kdyby je nevyplašil, možná by tam v klidu vlezl a určitě by tak rychle neutekl. Hlavně, že to nedopadlo hůř. Podle smajlíka na konci věty soudím, že to čas obrousil na úsměvnou příhodu Jak strýček sršáň srnku zachránil.

zajímavé.

Díky. U Vás ve Francii asi můžete potkat i jiné druhy, než u nás. Nakolik jsem pochopil, tak čím menší sršeň, tím větší nebezpečí. S výjimkou sršně mandarínské, samozřejmě.

Hezký den přejeme.

V loňském horkém létě jeden strýček sršeň pravidelně ráno zalétával přes otevřené okno verandy na mou chatu a bzukotem mě budil, že jsem nepotřeboval ani budík. Vždy prolétl všemi místnostmi jako by zjišťoval, co se kde změnilo či je nového a když uviděl, že vstávám tak spokojeně stejnou cestou chatku opustil.

A pokud na verandě občas zabloudil a dostal se do rohů, kde jsou pouze skla, a neotvírám okna tak se po několika nárazech a pobíhání po skle nechal "ulovit" do skleničky kterou jsem zakryl pro jistotu papírem a vypustil jej z otevřeného okna, které v tu chvíli sám nenašel.

A zajímavé bylo, že vždy v tomto případě kdy vylétl ze skleničky, se za okamžik vrátil a zakroužil před oknem u kterého jsem stál, jako by chtěl poděkovat, či se rozloučit.

A tak děkuji za článeček ,který mi toho "ranního, letního kamaráda" připomněl.

To je přímo poetický příběh, děkujeme za něj. Přejeme hezký den a ať jsou i další sršně tak přátelské.