Se zpožděním.

I to se počítá. Díky.

1) Prečo práve 3000c?

(Původní teplota záření byla kolem tří tisíc stupňů, ale díky rozpínání vesmíru se jeho vlnová délka roztáhla na hodnotu odpovídající pouhým 2.73)

ps: nepreskakujte s celsia na kelviny

2) Sú aj iné vysvetlenia reliktného žiarenia?

3) Na jednej strane máme tu stratu energie fotónu, porušenie zákona zachovania energie,

- na druhej strane tu máme vznik nového PRIESTORU z ničoho(kde vzniká temná energia, a urychluje rozpínanie vesmíru,

= čo mi príde na vysvetlenie reliktného žiarenia hodne veľa predpokladov, a pán Ocama sa už v hrobe holí;)

Děkujeme za reakci.

1) Plazma je nad touto teplotou neprůhledné, protože obsahuje volné nosiče náboje, se kterými fotony interagují. Ve chvíli, kdy teplota poklesne, začnou se elektrony vázat k atomovým jádrům a hmota je tvořena neutrálními atomy. Ve vesmíru je pak místo plazmy obyčejný horký plyn, který je pro světlo průhledný. Říkáme, že se světlo oddělilo od hmoty.

2) O jiných vysvětleních nevíme, ale pokud existují tak si budou těžko hledat oblibu, protože jeho existence plyne z teorie velkého třesku, která je všeobecně přijímána. Kdyby někdo vysvětlil reliktní záření jinak, musel by také vysvětlit, proč tu není i to od velkého třesku nebo by musel velký třesk popřít a vysvětlit další jevy které ho podporují, zejména červený posun vzdálených galaxií.

3a) Ztráta energie fotonu je se zákonem zachování energie v souladu. Domnělá ztráta energie je způsobena místem pozorovatele. Pro vysvětlení v rámci jednoho odstavce je teď třeba sáhnout po ne zcela korektním vyjádřování, snad to nebude vadit.

Na prodloužení vlnové délky se můžete podívat dvěma způsoby. Buď tradičně, tím, že se nafukuje prostor. Jenomže tím energie fotonu neklesá. On sám pokles nepozoruje. Pohybuje se rychlostí světla, vzdálenosti se mu zdají stále nulové, čas pro něj neplyne, tak žije v přesvědčení, že se prostor nemění a on má pořád stejnou energii. Nebo můžete na rozpínání prostoru zapomenout a říci si, že ten foton vlastně jen letí pryč a dopplerovsky se mu prodlužuje vlnová délka. Foton sám, stejně jako v prvním způsobu vysvětlení, nic takového nevnímá.

3b) Temná energie není k vysvětlení reliktního záření zapotřebí. Krátce se o temné energii zmíníme v posledním dílu.

Occama se už v hrobě holí... to je pěkné!

Zdravím

Takové články miluji, ty které tak lapidárně umí vysvětlit i jinak těžko představitelné věci, matematický popis kterých vysoce přesahuje možnosti laiků pochopit ty věci do hloubky

Mám ale speciální dotaz. Už dávněji jsem se chtěl trochu blíže podívat na obecnou teorii relativity jenomže jsem narazil na pojem tenzorů. Na Wikipedii jsem se o nich dočetl třeba to, že tenzor nultého řádu je vlastně skalár a a tenzor prvního řádu je vektor. Z matematických obecných definici tenzoru jsem byl "jelen".

Mohli by jste mi to zjednodušeně, byť třeba jen povrchně vysvětlit jakou fyzikální realitu mohou popisovat (třeba nějakým geometrickým modelem)?

Jde mi o to: co může komplexněji popsat nějaké silové pole (magnetické, elektrické či gravitační) komplexněji než vektor, který udává jak velikost tak i směr? Proč je potom vektor "pouze" tenzorem 1. řádu. Co ty vyšší řády tenzorů, jakou fyzikální realitu mohou asi popisovat?

Pokud to nelze nějak geometrickým zjednodušujícím příkladem vysvětlit, i tak uvítám, když mi i toto sdělíte.

Předem dík

Obávám se, že tenzorový počet není záležitost k vysvětlení v diskusi ke článku. Tedy jen opravdu velice zlehka a v nenápadných příkladech.

To co asi znáte jsou vektory a operace nad nimi. Asi Vás už také napadlo, že by se daly vymyslet i jiné operace, než jen vektorový a skalární součin. Co třeba vynásobit vektory p a q tímto způsobem: (p1q1,p1q2,p1q3)(p2q1,p2q2,p2q3)(p3q1,p3q2,p3q3). Určitě bychom tím získali také zajímavou strukturu, ale už těžko můžeme o výsledku mluvit jako o vektoru. Spíš je to jakýsi vektor vektorů nebo matice. Zkrátka vektory nejsou uzavřené vůči této operaci. Přesto se ukazuje, že je to užitečný nástroj. Operace dostala název tenzorový součin. Samozřejmě se bez něj obejdete, jako byste se obešel i bez vektorů. Vše se dá dělat jednotlivě po složkách, ale je to nepřehledné. Většina matematiky jsou jen chytře formalizované struktury a správné pochopení práce s nimi. Konkrétně třeba tento tenzorový součin s výhodou použijete při popisu gravitace nebo elmag pole a mnohého dalšího.

Nebo jiný příklad. Řekli jsme si, že gravitace je založena na geometrii zakřiveného prostoru. Kdybyste měl s vědomostmi ZŠ popsat zakřivenou čáru. asi byste si ji umístil do souřadného systému a začal po malých kousíčcích kouzlit s Pythagorovou větou. A vidíte, skutečný zakřivený prostor popisují diferenciální rovnice (to jsou ty malé kousíčky) a metrický tenzor, což jsou vlastně koeficienty zobecněné Pythagorovy věty.

Nejsem si jistý, zda Vás tahle mlhavá přirovnání posunula kousek dál. Zatím mne vhodnější přiblížení nenapadá.

Zajímavé. Docela by mě zajímalo, zda ta téměř nulová křivost je rovnoměrná, a nebo zda je pouze globálním průměrem, s tím, že lokálně může být vesmír eliptický či hyperbolický (tak jako Země má coby velká sféra poměrně malou křivost, ale lokálně, např. v horách, se ta křivost dokáže lokálně vybičovat k vysokým hodnotám).

Lokálně v analogií hor zcela určitě, ale v malých rozměrech ve svých mini topologiích s gravitačním důsledkem. Stejně tak nepatrná kladná křivost vesmíru vyšla z toho, že v menším prostoru nemůže vzniknout větší vlna než je on sám a to se nějak potvrzuje skrze reliktní záření a v budoucnu snad i skrze gravitační vlny.

Zajímavé.

Kdysi jsem narazil na tuto úvahu:

http://noveteorie.cz/KOSMOS.html

Obtížně se v tom orientuji. Občas mne něco nadzvedne, ale pak se o pár odstavců dál dočtu vysvětlení. Když je těch nadzvednutí moc, ztrácím přehled, co se vysvětlilo a co ne. V každém případě děkuji za odkaz, jsou tam příměry, které stojí za uvážení.

Skvělý článek

Díky. Ještě dva díly, přijďte se podívat.

Mnoho desítek let zpět jsem se o vysvětlení existence vesmíru ve smyslu jeho vývoje zajímal, ale jiné události mne zavedly jinam a moc mně toho v hlavě nezůstalo. Řada pojmů je na hranici vnímání, chápání je už různě vzdáleně za touto hranicí.

Tedy laický dotaz: co si vzpomínám, jsou stále frekventované pojmy fialový nebo rudý posuv? Tedy rychlost rozpínání vesmíru, popřípadě zpomalování rozpínání. Jak do toho zapadá Vámi zmiňované reliktní záření? Avizuje zpomalování rozpínání případný opačný směr, tedy zhroucení?

Když už jsem se pustil do psaní - svého času se více přetřásaly t.z. černé díry; vznik vesmíru byl v různých teoriích přisouzen místo velkého třesku t.z. bílé díře - masívní průnik hmoty z jiného vesmíru. Tato myšlenka se asi už nediskutuje, ale mizení hmoty včetně světla v černé díře je asi stále problém.

Pojmy týkající se spektrálního posuvu jsou stále velice důležité. Pouze se teď více razí pojem červený, nikoli rudý posun, protože barva ve spektru je červená, nikoli rudá. Velikost červeného posuvu je dnes brána nejen jako rychlost, jak se od nás objekt vzdaluje, ale zároveň přeneseně i jako jeho vzdálenost.

U některých blízkých galaxií skutečně pozorujeme fialový posuv, ale ten je způsoben jeho vlastním lokálním pohybem. Např. galaxie v Andromedě se k nám přibližuje, ale s vývojem vesmíru to nemá nic společného. V kosmologických vzdálenostech pozorujeme jednoznačně pouze červený posuv.

Reliktní záření má charakter záření absolutně černého tělesa bez spektrálních čar, zde o posunu nemůžeme mluvit. Na jeho vlnovou délku však můžete nahlížet jako na dopplerovsky roztaženou. Ve skutečnosti je barva reliktního záření červenooranžová, ale vzdaluje se od nás takovou rychlostí, že se posunula do milimetrové oblasti.

S těmi černými děrami by to bylo na dlouhé povídání, možná tomu někdy věnujeme zvláštní blog. Krátká odpověď zní, vesmír nemůžeme považovat za černou díru. myšlenky na bílé díry jsou téměř opuštěné.

Skvělé! Krásný den oběma nadaným autorům

Děkujeme. I Vám hezký den, ačkoli poněkud zkalený Hawkingem.

Pěkné

Díky za přízeň. Hodně pozdravů do Francie.